Kdo by to byl řekl, že mít děti není úplně prdel Smějící se

Osmáci

29. března 2018 v 20:27 | Matka Tereza |  Akce s tetkou Barkou
Na návrh tetky Barky dneska zavzpomínám na jedny z mnoha našich domácích (mazlíčků bych úplně netvrdila) zvířat.
Nevim, jestli vám něco říká osmák degu. Mně to neříkalo zhola nic, dokud to mamka nepřitáhla domů. A rovnou dva, že. Osmák je přerostlá myš s dlouhým ocasem. Bála jsem se na to šáhnout. Bála jsem se šáhnout na blbýho křečka, natož na obrovskýho křečka s dlouhým ocasem. Prostě nějak nemusim zvířata, co rychle běhaj a maj zuby. Naštěstí se o ně, jako o všechny naše minulý a budoucí zvířata, staral taťka. Krmil je, čistil klec, opravoval klec, když ji prokousali...no, a taky ji neustále zapomínal zavírat. Osmáci samozřejmě okamžitě zdrhli a pobíhali po místnosti. V tu chvíli musela chtě nechtě nastoupit Barka a honit je. Já jí vždycky skvěle asistovala, a to tak, že jsem stála na křesle a křičela, kde jsou. Dny plynuly, tatka krmil, osmáci utíkali, Barka je chytala, až se přiblížila naše rodinná dovolená v Tatrách. Osmáky jsme teda museli sbalit a odvést k babičce, aby si užila taky ona. Když je dne D nakládal tatka do auta, byly jsme s Barkou v pokojíčku a i přes dvojité okenice jsme slyšely tatkův pestrej slovník sprostejch slov. Když nakládal osmáky do auta, rozpadla se mu klec a osmáci pobíhali vesele po autě. Musela nastoupit Barka, lovec. Nejen, že se ji je nepovedlo chytit, ale ještě jedný jaksi poranila ocas. No, nebyl čas, tak jsme vyrazili k babičce. Taťka řídil a pod pedálama a všude po autě pobíhali dva rozjančený osmáci. Nedojeli jsme daleko. Asi 2 kilometry před cílem taťka se skřípěním brzd zastavil, vyhodil klec do pole a pak jsme asi půl hodiny chytali osmáky po autě, páč nechtěli ven. K babičce jsme dojeli už jen s krmením. Tehdá se mi docela ulevilo Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama